Sportovní klub PÉTANQUE
Hranice VI - Valšovice

Další triumf pro valšovický  pétanque přinesl víkend v rakouském Illmitzu. Jirka Grepl s Ivošem a Tomášem Michálkovými vyhráli Rakouské centrope. Náročná dvoudenní pouť tak měla sladkou tečku v podobě životního Jirkova výsledku a jednoho z největších klubových úspěchů.

K rakouskému jezeru se do sportovního areálu o víkendu sjelo přes 50 trojic. Nižší počet účastníků, než je tomu například na Českém centrope, však vyvažovala sportovní kvalita zúčastněných a především Slovinci zde měli velmi silné zastoupení. Náš klub reprezentovali jen Jirka Grepl s Michálkovými a Ivo Navalaný se svými chrudimskými spoluhráči. Krásný areál, perfektně připravená hřiště, ale nesmyslný padesátiminutový limit, to vše nabídlo Rakouské centrope.

Turnaj byl koncipován jako dvoudenní a začínal v sobotu v  deset ráno. 50 minut a jeden nához na pětikolového sobotního švýcara se proto zdály být nesmyslnými. To se taky potvrdilo a řada zápasů byla utnuta s výsledkem jako 6:5 místo toho, aby si hráči hru užili. Pro srovnání je časový limit na sobotní mistrovství republiky jednotlivců 65 minut a jeden nához. Obrázek ať si tedy udělá každý sám. Možná právě limit byl největším Ivošovým nepřítelem, protože se mu bohužel nepodařilo postoupit, i když si se svým týmem připsal velice cenný skalp trojice Lampert – Sobolič – Koreš St. Jirka a jeho brněnští spoluhráči si perfektně sedli a jejich tým po velmi dobrých výkonech poměrně jistě postoupil.

V neděli se začínalo pro změnu v devět ráno. Na Jirku v šestnáctce čekal tým Michala Stana a i když spolu s Michálky předvedli poměrně solidní hru, málem díky velké smůle vypadli hned v první kole vyřazovacích bojů. Nakonec však „boží mlýny“ mlely tak, jak měly a Jirkův tým postoupil dále. V osmičce se střetl s maďarským týmem vedeným jedním z průkopníků pétanque v Maďarsku, ale i tento triplet se mu podařilo vyřadit.

Skutečný křest ohněm Jirku čekal v semifinále, kde narazil na silný slovinský tým vedený známým Draganem. Slovinský pétanque je zřejmě na nejvyšší úrovni ze zemí centrope, jelikož Slovinci pravidelně hrávají s Italy. Jirka s Michálky nevstoupili do zápasu vůbec dobře a jejich hra měla daleko od vysokého standardu, kterým se do té doby prezentovali.  Jejich jediné štěstí tak bylo to, že limit byl na semifinále a finále konečně zrušen. Po přibližně hodině a půl hry byl stav 12:5 pro Slovince a Jirka v nadsázce prohodil, že teď už skutečně není kam couvnout. Slovinci přitom měli silnou diváckou podporu v publiku a fandili jim i přítomní Rakušané. Vůle a odhodlání však bylo na straně Jirkova týmu a v dalším náhozu se jim podařilo získat jeden bod. Následující dva náhozy jako by byl na hřišti jiný tým. Jirka nekompromisním retrem na desítku vystřelil trojku na 9:12 a v následujícím náhozu bezchybné střely i plasy znamenaly čtverku na konec.  Zaskočení Slovinci však zareagovali jako velcí profesionálové a uznale gratulovali vítězům zápasu.

Finále proti rakouské reprezentaci v čele se Svenem Thillem, který v zimě dokázal na jedničkách porazit i fenomenálního Belgičana Claudyho Weibela, pak bylo paradoxně poměrně jasnou záležitostí pro český tým. Jirka před zápasem burcoval spoluhráče, aby do zápasu „vletěli“ a to se skutečně povedlo. Velmi rychle se ujali vedení 11:1, které už nepustili a zvítězili v poměru 12:6. Jirka tak po Vars cupu z minulého týdne vyhrál v řadě už druhý významný mezinárodní turnaj a v současnosti tak hájí valšovické barvy nejlepším možným způsobem.

                                                                                   J.G.